Bio
Stručně:
Saša Niklíčková je písničkářka z Mladoboleslavska. S harmonikou baví publikum „šansony dojemnými k uřehtání“, jejichž námětem jsou bujaré večírky v domově důchodců, nešikovně umístěná tetování a další, humorné i vážnější příběhy.
Její tvorba byla na folkové scéně již opakovaně oceněna, v poslední době např. vítězstvím v anketě Folkové ceny 2023 v kategorii Písničkářka roku či Autorskou Portou 2021.
Natočila dvě autorská CD: Kam nepřijde den (Polí5, 2014) a Zmačkaná žena (Galén, 2020). Kromě hudby se věnuje překladu komiksů.
Obšírně aneb Jak Saša našla písničku:
V dětství se Saša Niklíčková (rozená Čedíková) učila hrát na klavír a občas chodila do sboru. V patnácti založila se dvěma kamarádkami dívčí kapelu Shades, ale kromě několika písní v zápisníku nedošlo bohužel ani na jediné veřejné vystoupení.
V letech 1995-1996 strávila školní rok na střední škole v americkém státě Washington, kde navštěvovala místní školní pěvecký sbor, což byla pro ni, zejména ve srovnání s tehdejší prací s hlasem v rámci umělecké školy v Čechách, přelomová zkušenost.
Během studií angličtiny a později ekonomiky v Praze se nadchla pro amatérské divadlo a začala skládat první písničky pro představení. Rovněž se v letech 2005-2007 sama naučila hrát na akordeon (většinou tak, že si pouštěla CD Radůzy a hrála s ním).
V divadle se seznámila s Láďou Niklíčkem a roku 2007 společně vytvořili kabaretní představení Nuselský kabaret Nuzné Nusle, jenž byl sice v rámci pražské divadelní přehlídky z činoherního hlediska zkritizován, ale získal zvláštní ocenění za šansony v něm uvedené a byl vyslán jako inspirativní představení na přehlídku Wolkerův Prostějov.
Na podzim 2008 Saša poprvé vystoupila samostatně s doprovodem akordeonu s autorskou tvorbou (repertoár tvořily částečně písně z divadla) v soutěži Česko hledá písničku, která se konala pražském divadle Semafor. Navzdory minimu zkušeností postoupila s písničkou Pan Šmeral až do finále soutěže, kde získala cenu za přínos českému jazyku.
Léta 2009-2013 strávila především na mateřské dovolené se svými dvěma dětmi, vystupovala spíše příležitostně, většinou s geologem a amatérským hercem Tomášem Vorlem jako duo Panna a Vorel.
Roku 2014 se zúčastnila folkové soutěže Notování, kterou překvapivě vyhrála v hodnocení poroty a v hodnocení diváků skončila jako druhá s rozdílem jediného hlasu. Důležitější však bylo, že účast v soutěži jí doslova otevřela dveře na folkovou scénu.
V témže roce navázala spolupráci s nezávislým vydavatelstvím Polí5, kde na podzim vyšlo její debutové CD Kam nepřijde den, částečně obsahující vybrané písně z proběhlých divadelních představení.
V dalších letech vystupovala na větších či menších pódiích a podařilo se jí získat další ocenění (více zde). Od roku 2015 je také hrdou členkou Textové dílny Slávka Janouška, s níž roku 2017 natočila vánoční CD Ježíšku, přines! Roku 2020 vyšlo u nakladatelství Galén její druhé album Zmačkaná žena.
Příležitostně také spolupracovala s hudebníkem a performerem Alexem Švamberkem, kupříkladu na jeho projektu Zlomený klíč k určování osudů: Život a doba Hildegardy S. nebo Akce K, připravovanými pro Český rozhlas.
Od roku 2021 spolupracuje s Davidem Šelemberkem, Filipem Machačem a dalšími na pořádání koncertního cyklu UnderFolk, v jehož rámci též pomáhá s organizací festivalu Trampuráj.
Jako hostující harmonikářka se objevuje kupříkladu na albech Lea Panka Ševelpuny Český folk, kapely Hazuka Hazuka nebo kapely Zbytečný luxus Forty. Vytvořila dva texty (ve spolupráci s Davidem Šelemberkem a Láďou Niklíčkem) pro album Na vlně kapely Isara.
Rovněž příležitostně doprovází na akordeon svého manžela, písničkáře Láďu Koťátka Niklíčka (o Koťátkovi více zde).
Kromě hudební tvorby a vystupování se věnuje překladu, v současnosti pracuje zejména pro nakladatelství Comics Centrum. Roku 2019 byla nominována na komiksovou cenu Muriel za překlad komiksové adaptace P. Craiga Russella operního cyklu Richarda Wagnera Prsten Nibelungův.